Estetické fasety
Estetické fasety představují estetické řešení pro situace, kdy vlastní zuby již byly do určité míry poškozeny, tvarově nevyhovují, či v úsměvu neladí. Zhotovují se proto většinou na zuby v úsměvu viditelné, tedy především horní řezáky, špičáky a případně také třenové zuby (premoláry).
Většinou se zhotovují z keramiky, a jejich účelem je nahradit poškozenou či chybějící vrstvu skloviny. Dentální keramika je v tomto případě nejlepším materiálem jak z hlediska optických vlastností, tak z hlediska barevné stálosti. Dnešní materiály dokonce umožňují dokonale napodobit i méně obvyklé barevné efekty a dosáhnout tak maximální přirozenosti. Z dentálních keramik se používá především živcová keramika nebo lithium-disilikátová keramika, což jsou materiály, které lze k vlastnímu zubu po odpovídající úpravě spolehlivě fixovat (přilepit). Díky moderním technologiím použitým při výrobě keramiky je možné zhotovit fasety o minimální tloušťce a vlastní zub brousit minimálně, v některých případech dokonce vůbec.
Většinou postupujeme tak, že si nejprve zhotovíme voskový předtvar budoucích keramických faset, který potom z modelu přeneseme do pacientových úst v podobě provizorního materiálu pro korunky. Tento předtvar pak teprve zbrousíme o vrstvu nezbytnou pro tloušťku keramické rekonstrukce. V některých případech tak brousíme pouze keramický předtvar a do vlastní skloviny zasahujeme minimálně, či dokonce vůbec.
Následuje otisk a zhotovení keramické rekonstrukce v laboratoři. U živcových faset se používá buď technika nanášení na platinovou fólii, nebo na model z formovací hmoty. Stále oblíbenějším způsobem je také frézování faset z keramického bločku (CEREC). V této fázi velmi záleží na zkušenostech, uměleckém nadání a estetickém cítění zubního technika.
V ordinaci poté keramické fasety vyzkoušíme a v případě, že vyhovují všem technickým (dosednutí, přechody, body kontaktu apod.) i estetickým požadavkům (odstín, sytost a jas barvy, tvar, povrchová kvalita, individuální efekty apod.) rekonstrukce fixujeme na zuby. Po ztuhnutí odstraníme zbytky cementu a zaleštíme přechody mezi zubem a keramickou fasetou. Teprve v této fázi zpravidla zkoušíme, zda fasety nevadí ve skusu, protože dokud nejsou pevně spojeny se zubem, jsou příliš křehké a mohly by se rozlomit. Ve spojení se zubními tkáněmi ovšem nebývají pevnosti a odolnosti, která se velmi blíží vlastním zubním tkáním.
Z dlouhodobého hlediska se jedná o poměrně úspěšný druh terapie, je však nezbytné dbát určité opatrnosti, rizikové bývají především nárazy nebo ostré nákusy do tvrdých předmětů.
