Chronická parodontitida

Chronická parodontitida (dříve též parodontóza, paradentóza atd.)

Definice a příčiny vzniku:

Jedná se o zánětlivé postižení závěsného aparátu zubu (viz schéma), při kterém v důsledku zánětu dochází k rozpouštění a úbytku kosti kolem zubu. Tento proces může nakonec vést až k vyloučení zubu z tkání a k jeho vypadnutí. Příčinou zánětu jsou bakterie v podobě plaku či zubního kamene, které se nacházejí na povrchu zubu ať už nad úrovní dásně (naddásňový zubní kámen) či pod úrovní dásně (poddásňový zubní kámen). Bakteriální povlak (biofilm) svou přítomností dráždí tkáně (dáseň, závěsný aparát, kost a tzv. cement na kořeni zubu). Jistý podíl na vzniku chronické parodontitidy může mít i dědičnost, ovšem dědíme pouze sklon ke vzniku onemocnění. Při dobrém čištění (a odstraňování bakteriálního povlaku) tento sklon nemá šanci se projevit. Velmi významným faktorem oslabujícím obranyschopnost dásní je kouření. Je prokázáno, že u kuřáků parodontitida nejen snáze vzniká, ale také výsledky léčby jsou významně horší než u nekuřáků.

Jaké jsou projevy tohoto onemocnění?

Nejběžnějším projevem tohoto onemocnění je krvácení z dásní. Zejména pak při čištění zubů. Dásně jsou zarudlé, oteklé, na dotyk krvácejí a mohou i bolet či svrbět, což je ale spíše vzácným jevem. Dosti často se objevuje zápach z úst. Parodontitidu však většinou neprovázejí výrazné bolesti, takže někteří lidé mají tendenci méně nápadné příznaky opomíjet a k ošetření se dostaví až v pokročilém stádiu, kdy už hrozí i ztráta zubů. V pokročilém stadiu parodontitidy se navíc zuby začínají od sebe vějířovitě rozestupovat a postižený vnímá jejich větší pohyblivost či viklavost.

Jak se chronická parodontitida léčí?

Příčinou parodontitidy je bakteriální povlak. Příčinná léčba se tedy zaměřuje na jeho odstraňování. Na straně pacienta je to otázkou pravidelného a zejména důsledného čištění zubů jak běžným měkkým kartáčkem, tak mezizubními kartáčky. To je základní předpoklad, bez kterého jakákoli terapie nemá smysl. Na straně zubního lékaře a dentální hygienistky se pak jedná o důkladné odstranění zubního kamene nejen nad úrovní dásní, ale zejména i pod ní (poddásňový zubní kámen). Zubní kámen se odstraňuje především pomocí ručních a ultrazvukových nástrojů, zpravidla v lokální anestezii. V některých případech lze k léčbě ještě přidat užívání antibiotik. Ta mají pouze pomocný efekt, protože nemohou rozrušit bakteriální povlak, mohou však zabránit pronikání bakterií do tkání. Jakmile se bakteriální povlak odstraní, tkáně mají šanci se zhojit. Zda se tak skutečně stalo, lze objektivně zhodnotit nejdříve za 3 – 6 měsíců při kontrolním parodontologickém vyšetření. Pokud se tkáně zhojí optimálně (parodontální kapsy či choboty nepřekračují 5 mm, dásně na dotyk nekrvácejí a nehnisají) je pacient zařazen do tzv. udržovací terapie parodontu. Ta spočívá v pravidelných návštěvách u dentální hygienistky (zpravidla 2 – 4x ročně podle závažnosti onemocnění) a v kontrolních vyšetřeních u zubního lékaře (zpravidla 1 – 2x ročně). Pokud se na některých místech tkáně nezhojí optimálně, lze znovu buď znovu nechirurgicky očistit povrch kořene u postižených zubů, nebo přistoupit k chirurgické terapii parodontitidy.

Chirurgická terapie chronické parodontitidy

Tato terapie nastupuje v okamžiku, kdy se nepodařilo zajistit hojení tkání nechirurgickou cestou. Cíleně se zaměřuje na postižené zuby. Rozlišujeme v zásadě resektivní chirurgickou terapii a regenerativní terapii. Určení vhodnosti té či oné varianty je pak otázkou zvážení mnoha faktorů (mj. spolupráce pacienta, anatomické situace, celkového stavu chrupu a dalšího léčebného plánu či zkušeností lékaře s daným typem ošetření). Resektivní terapie spočívá v chirurgickém oploštění parodontální defektů a odstranění ostrých kostních hran a dalších anatomických faktorů bránících čištění daného místa. Regenerativní terapie spočívá v pokusu o náhradu ztracených tkání umělým materiálem, který tělo vezme za vlastní. Používají se materiály syntetické i přírodního původu (řasy, kostní minerální zvířecího původu, kolagenní či „teflonové“ membrány. Poměrně novým přístupem v této oblasti je zpětné napodobení vývoje zubního kořene pomocí růstových proteinů (Emdogain, fa. Straumann). Obecně lze říci, že tyto postupy jsou poměrně náročné jak z hlediska pečlivosti provedení, vhodné indikace i zkušeností lékaře, tak také z hlediska finančního. Ze všeho nejjednodušší je proto soustředit se na prevenci a na to, aby parodontitida vůbec nevznikla.


Rychlý kontakt...ptejte se kliniky 3DK

Captcha image for Custom Contact Forms plugin. You must type the numbers shown in the image